Tis japonský – Taxus cuspidata

Publikováno: 3. 6. 2023 | rubrika: Druhy tvarovaných stromů

Představujeme jednotlivé rody tvarovaných okrasných stromů v naší nabídce. V tomto článku se podíváme na tis japonský – Taxus cuspidata.

Charakteristika tisu japonského

Tis japonský (Taxus cuspidata) je jehličnatý strom nebo velký rozložitý keř. Pochází z rozsáhlé oblasti celé východní Asie (Čína, Korea, Sachalin, Kurily), ale největší areál přirozeného výskytu má v Japonsku. Právě tam ho v roce 1843 objevil a poprvé popsal německý cestovatel Philipp Franz von Siebold.

Stejně jako ostatní tisy roste velmi pomalu a je dlouhověký. V ruském pohoří Sichote-Aliň byly nalezeny stromy staré přes 1 000 let. Tis japonský dorůstá výšky 5-18 metrů a jeho kmen dosahuje průměru až 0,8 metru. V našich podmínkách je však podstatně menší. Pěstuje se totiž jako okrasný strom a většinou se tvaruje. Je oblíbený zejména pro tvorbu bonsají a stromů niwaki (tvarovaných stromů).

Tis japonský je blízký příbuzný tisu červeného. Je mu značně podobný a odlišovací znaky mezi těmito druhy nejsou příliš výrazné. Tis japonský má oproti tisu červenému poněkud řidší zavětvení, světlejší barvu a kůra se mu odlupuje jen v drobných šupinách nebo tenkých pruzích. Také je více mrazuvzdorný, než náš domácí tis.

VÍTE, ŽE tis prostřední (Taxus ×media) vznikl mezidruhovým zkřížením tisu japonského a tisu červeného? Zkombinoval přednosti obou druhů a brzy se stal populární variantou tisu v okrasných zahradách.

Tis japonský má pružné dřevo a díky hustě větvenému kořenovému systému je pevně ukotven do půdy. Netrpí proto na vývraty ani polomy. Kůra má červenohnědou barvu a stářím se postupně odlupuje. Jehlice jsou 1 až 3,5 cm dlouhé, 2 až 3 mm široké, ploché a mírně zahnuté. Na větvičkách krásně kontrastují lesklou, tmavě zelenou barvou.

Tis japonský je dvoudomý strom. To znamená, že jednotlivá rostlina vytváří buď pouze samčí, nebo pouze samičí květy. Samčí květy jsou nažloutlé až bělavé, vejcovité šištice plné pylu. Nenápadné samičí květy mají zelenkavou barvu. Z nich se po opylování vyvíjí červený dužnatý míšek, ve kterém se nachází tvrdé semeno. Pokud tedy stojíte o jasně červené plody, musíte poblíž samičího jedince pěstovat i samčího.

Zobrazit tisy SKLADEM 

Nároky na pěstování

V domovské přírodě najdeme tis japonský na vlhkých, zastíněných stanovištích, na úrovni spodní hranice lesa a na chladnějších severních svazích. Mnoho slunce ke svému životu nepotřebuje, nejraději má lehký toulavý polostín. Pokud ho vysadíte na plné slunce, postarejte se o pravidelnou zálivku.

Tis japonský preferuje hlubokou, vlhkou půdu zásobenou živinami. Měla by být dobře propustná, v trvale přemokřené půdě by mohlo dojít k zahnívání kořenů. Půdní reakce nerozhoduje, optimální je mírně kyselá až zásaditá půda. Je dostatečně mrazuvzdorný a nevadí mu ani otevřené polohy.

Použití v okrasné zahradě

Tis japonský patří k nejodolnějším druhům tisu a snadno se pěstuje. Jako většina tisů snáší nejen střih, ale i hlubší řez, po kterém spolehlivě obrůstá. Je zajímavý pro své špičaté tmavě zelené jehlice se žlutým proužkem na spodní straně a načervenalou kůru. Pokud nespěcháte s růstem, můžete ho použít pro tvarovaný živý plot.

V podrostech, základních či skupinových výsadbách vyniknou spíše kultivary tohoto tisu. Má jich několik desítek a vybírat lze z různorodých variant. Liší se od sebe vzrůstem, habitem, tvarem a barvou jehlic a dalšími vlastnostmi. Samotný tis japonský se nejlépe uplatní jako dominantní tvarovaný strom nebo velká bonsaj.

Vlastnosti

Zobrazit tisy SKLADEM 

YouTube kanál IMPEKA »