Okrasná zahrada (4): Okrasné zahrady v baroku a anglický park

Publikováno: 16. 12. 2020 | rubrika: Okrasná zahrada

[SERIÁL] Prozkoumejte s námi okrasné zahrady a jejich jednotlivé styly. Ve čtvrtém dílu našeho seriálu budeme pokračovat v historii okrasných zahrad a podíváme se, jak vypadaly v baroku a co se skrývá pod označením anglický park.

Okrasné zahrady v baroku

Vznik prvních italských a francouzských barokních zahrad se datuje přibližně do 16. století. Do Francie se tento styl přenesl právě z Itálie. Pravděpodobně nejznámějším barokním parkem se stal park u zámku Versailles, který pro Ludvíka XIV. navrhl architekt André Le Nôtre.

V barokních zahradách se obvykle nacházelo několik hlavních cest, od nichž se pravoúhle dělily vedlejší. Jednotlivé cesty bývaly lemovány nízkými živými ploty ze stálezelených dřevin. Pomyslnou hlavní osou obvykle byla hlavní nejširší cesta.

Největší plocha zahrady bývala naprosto přehledná a osázena nízkými ploty a květinovými vzory. Na tuto hlavní plochu navazovalo větší množství menších ploch, které byly odděleny živými ploty až o výšce 4 m. Díky tomu vytvářely příjemná intimní zákoutí, ve kterých se často nacházel nějaký dekorativní prvek (například socha či květináč s atraktivní rostlinou). Pro zpestření zde také bývali chováni pávi.

Typickou stavbou v barokních zahradách se staly nejrůznější altány, pergoly a napodobeniny staveb z venkova, které však musely odpovídat přísným pravidlům symetrie a krásy. Právě umělost a nepřirozenost v barokních zahradách totiž byla považována za znak kultivovanosti a ušlechtilosti.

Anglický park je opakem barokního stylu

V 17. století začala být společnost přesycena neustálou pravidelností francouzských zahrad. Z tohoto důvodu se hledala nová úprava a právě v období klasicismu se moderní úpravou stal takzvaný anglický park. Zjednodušeně se dá říct, že se jedná o naprostý opak barokního stylu.

Anglický park, jak napovídá samotný název, vznikl v Anglii na počátku 18. století a postupně se rozšířil do celé Evropy. Změny v architektuře a zahradách přitom navázaly na změny v tehdejší společnosti a kultuře. Přírodní úpravu s romantickými zákoutími tak vystřídaly prvky v podobě čínských pavilonů, gotických trosek, pyramid a soch nebo třeba doupat čarodějnic.

V zahradách se přistupovalo ke třem formám úprav – chomáčům, pásům a jednotlivým stromům. Pás se umístil po obvodu zahrady, následně se rozmístily shluky a stromy. Cílem bylo, aby zahrada vypadala spíše jako les. Tyto jednotvárné mechanické úpravy však anglickému stylu brzy přinesly špatnou pověst a vlastníci takových zahrad byli mnohdy zesměšňováni.