Ve výběru:

Do vaší zahrady přinášíme krásu zahradních bonsají

Okrasné jehličnany v zahradě (7): Smrk není jen vánoční stromek

Publikováno: 27. 2. 2020 | rubrika: Okrasné jehličnany v zahradě

[SERIÁL] Poznejte okrasné jehličnany v celé jejich kráse. V sedmém dílu našeho seriálu se zaměříme na smrky a jejich použití v okrasné zahradě.

Smrk je zajímavý solitérní jehličnan

Smrk (Picea) je rod stálezelených stromů z čeledi borovicovité (Pinaceae). Původní areál výskytu smrku zahrnuje celé chladné a mírné pásmo Evropy, Asie a Severní Ameriky. Hojně roste v severských jehličnatých lesích (neboli tajgách) v Kanadě a na Sibiři, kde patří k dominantním druhům stromového patra. V horských oblastech ho najdeme i na pomezí subtropů, například na Taiwanu a v Mexiku.

Smrk:

Je obvykle mohutný strom s rovným kmenem a široce kuželovitou korunou.
Má šedou až červenavě hnědou kůru šupinovitého vzhledu.
Jeho dřevo obsahuje pryskyřičné kanálky.
Větévky vyrůstají v přeslenech, ale celková architektura větvení je v rámci jednotlivých druhů odlišná.
Totéž platí o jehlicích, ty mohou být čtyřhranné anebo ploché s bílými pruhy.

Smrky jsou u nás velmi oblíbené jako vánoční stromky. Hlavní význam však mají při výsadbách v parcích a okrasných zahradách, kde je můžeme obdivovat nejen o Vánocích, ale po celý rok.

Druhy s dekorativním jehličím se nejčastěji vysazují jako solitérní okrasné stromy, jiné zase do skupinek jehličnanů nebo jako kulisa pro barevně kvetoucí rostliny.

Smrk nabízí širokou paletu druhů

Smrk je na své druhy poměrně bohatý rod a nabízí podle různých taxonomických pojetí 35 až 50 variant. Největší druhové pestrosti dosahuje smrk ve východní Asii, asi 9 druhů pochází ze Severní Ameriky a tři druhy z Evropy. Ve střední Evropě je původní pouze jeden druh, náš domácí smrk ztepilý.

V soukromých zahradách, veřejné zeleni a lesních kulturách se dnes vysazuje široká paleta smrkových druhů. Podívejme se na ty nejpopulárnější:

Smrk ztepilý (Picea abies)

Tento smrk důvěrně známe z procházek naší přírodou. Má průběžný kmen a kuželovitou korunu se špičatým vrcholem. Je schopen dorůst do výšky 50 až 70 metrů a průměru kmene až 2 metry. Jedná se o pohledný strom, nejvyšší v Evropě. Ze smrku ztepilého bylo vyšlechtěno více než 300 různých kultivarů.

V zahradách se často používají zakrslé, keřovité nebo převislé odrůdy.

Smrk sivý (Picea glauca)

Smrk sivý je středně velký strom. V domovině dorůstá výšky 15 až 30 metrů, ale v našich podmínkách je podstatně menší. Na převisajících větvích rostou 1-2 cm dlouhé, mírně zakřivené, matné, modrozelené až bělavé jehlice.

Uplatní se jako solitéra, do skalek a vřesovišť se hodí spíše jeho zakrslejší varianty. Velkou oblibu si získal například kuželovitý kultivar Picea glauca ‘Conica’.

Smrk černý (Picea mariana)

Jedná se o menší strom, dosahuje výšky 6 až 20 metrů. Má úzce kuželovitý habitus, šedohnědý kmen a krátce převisající větve. Jehlice jsou tuhé, ojíněné, bledě zelené až modrozelené barvy. Tvarem i texturou je smrk černý zajímavým okrasným stromem.

Vynikne přitom solitérně umístěný nebo ve skupince jehličnanů. Jeho zakrslé formy patří mezi nejhezčí smrčky do skalek.

Smrk omorika (Picea omorika)

Smrk omorika byl objeven na Balkánském poloostrově teprve v roce 1875. Díky svému elegantnímu vzhledu se velmi rychle rozšířil a dnes je často pěstovaným smrkem. Má extrémně štíhlý tvar koruny, rovný kmen pokrytý červenohnědou borkou a převislé, na konci vystoupavé větve. Jehlice jsou ploché, lesklé, tmavě zelené a na spodní straně mají 2 bílé pruhy. Krásné fialové šišky se postupně vybarvují do skořicově hnědé barvy.

Smrk sitka (Picea sitchensis)

Smrk sitka je nejvyšší druh smrku a také šestý největší jehličnan světa. Roste do výšky až 90 metrů a jeho kmen může být okolo 5 metrů tlustý. Má kuželovitou korunu s horizontálním větvením a modrozelené jehlice. Kůra je červenohnědá, šupinovitá, poskládaná z malých destiček.

V zahradách se vysazují hlavně kultivary menšího vzrůstu. Okrasné smrky sitka hezky harmonizují s listnáči a kvetoucími keři.

Smrk pichlavý (Picea pungens)

Smrk pichlavý (lidově smrk stříbrný) patří mezi nejoblíbenější smrky v okrasných zahradách. Vděčí za to hustému růstu a dlouhým modrošedým jehlicím, které mohou být v době rašení až stříbřitě bílé. Kmen má šedohnědou barvu a kůra je silná a brázditá.

Uplatní se všude tam, kde vytvoří barevný kontrast. Díky pomalému růstu si najde místo i v menších zahradách. Pokud vás smrk pichlavý zaujal, můžete si přečíst samostatný článek věnovaný odrůdě Picea pungens ‘Hoopsii’.

TIP: Prohlédněte si nabídku našich smrků a pořiďte si okrasný strom, který ozdobí vaši zahradu.

8 zajímavostí ze světa smrků

Smrky se už delší dobu vyskytují na místech, kde původně vůbec nerostly. Lidé totiž zjistili, že smrky rychle rostou a dávají tak možnost velkých výnosů.

Smrkové dřevo je snad nejpoužívanějším dřevem ve stavebním, nábytkářském a papírenském průmyslu. Bohužel masivní výsadba monokulturních porostů devastuje původní lesní společenstva a narušuje tak přírodní rovnováhu.

Smrky jsou užitečné stromy. Možná jste nevěděli, že:

z mladých výhonků smrku se již po staletí vaří smrkové pivo,
smrk má rezonanční dřevo a využívá se k výrobě jemných hudebních nástrojů,
jehlice a pryskyřice smrku obsahují silice, které léčí revma, bolesti zad, záněty dásní, astma a bronchitidu,
uhlí ze smrkového dřeva pohlcuje jedy ve střevech a má skvělé desinfekční účinky,
smrková smůla léčí kožní záněty,
ze dřeva smrku se dříve vyráběly plachetnice a letadla,
kůra kořenů je využívána k výrobě tradičních indiánských košíků a lan,
mladé letorosty a pupeny smrku jsou bohaté na vitamín C a odvar z nich léčí kurděje.

Nároky a pěstování smrků

Smrky patří k nejméně náročným jehličnanům, z jejich pěstování nemusíte mít obavy. Dokáží se přizpůsobit a tolerovat téměř jakýkoliv půdní typ. Nejlépe porostou v mírně kyselých až neutrálních, písčitohumózních, vlhkých a provzdušněných půdách.

Smrky mají povrchové kořeny, na sušších a výhřevných místech proto dbejte na pravidelnou zálivku. Dařit se jim bude na osluněném stanovišti, pouze některé druhy snesou i částečné zastínění.