Japonská zahrada (8): Historie (1. část)

Publikováno: 26. 10. 2015 | rubrika: Japonská zahrada

[SERIÁL] Vydejte se s námi do světa japonských zahrad. V osmém dílu tohoto seriálu se podíváme do historie japonských zahrad.

Ač se to může někomu zdát zvláštní, myšlenka tvořit tyto nádherné zahrady nevznikla v Japonsku. Japonští obchodníci se na svých cestách v letech 538 – 710 inspirovali zahradami v Číně a začali tak postupně přivážet čínskou kulturu do Japonska. Proto se v prvních japonských zahradách vyskytují prvky šintoismu.

Modelem jim tedy byly šintoistické svatyně, které bylo možné nalézt na plážích a v lesích po ostrovech. Většinou byly osazeny zvláštními kameny nebo stromy, které byly označeny provazy z rýže a bílými kameny nebo oblázky, jež představovaly symbol čistoty.

Typickým rysem šintoistických svatyní se pak stal bílý štěrk na nádvoří císařských paláců, buddhistických chrámů a zenových zahrad.

Období starověku

Historie japonských zahrad sahá až do dob japonských císařů a šlechty, kde jsou známy některé z jejich rekreačních zahrad. Víme o nich, neboť jsou zmíněny v první kronice japonské historie, která pochází z roku 720 našeho letopočtu. Jak již bylo řečeno, japonské zahrady byly z počátku silně ovlivněny tvorbou čínských zahrad.

Někdy kolem roku 552 n.l. se buddhismus stal oficiálním náboženstvím nejen v Číně, ale i v Japonsku. A právě tehdy začali všichni cestovatelé, obchodníci, vyslanci, diplomati, vědci, studenti, buddhističtí mniši a překladatelé přinášet z cest do Číny zpět do Japonska nejen umělecké předměty a čínské písmo, ale také detailní popisy čínských zahrad.

Japonská zahrada s umělou horou, která měla představovat horu Šumisen (známou také jako Sumeru/Méru) známou hlavně z hinduistických a buddhistických legend, založila v roce 612 císařovna Suiko. Nebyla však sama.

Další zahradu si ve svém paláci postavil jeden z jejích ministrů. Jeho zahrada představovala jezero s několika malými ostrovy. Tyto ostrovy symbolizovaly osm nesmrtelných čínských legend a taoistické filozofie. Později se tento palác stal majetkem japonských císařů, dostal jméno “Palác ostrovů”, a dokonce se o něm našlo několik zmínek v nejstarší známé sbírce japonské poezie, Manjóšú.

Bohužel se nám z této doby dochovalo pouze malé množství literárních a archeologických důkazů, ale i tak je z nich jasné, že japonské zahrady té doby nesly prvky císařských zahrad dynastie Tchang, které byly vyhlášené svými velkými jezery s umělými ostrovy a umělými horami. Jejich symbolika byla buddhistická a taoistická a sloužily jako rekreační zahrady a místa pro slavnosti a oslavy.

Po vzoru čínských císařů i japonští aristokraté měli ve svých zahradách malé lodě, které se pyšnily vyřezávanými dračími hlavami.

Co vás čeká v dalším dílu

V dalším dílu ještě zůstaneme v historii japonských zahrad.