Ve výběru:

Do vaší zahrady přinášíme krásu zahradních bonsají

Japonská zahrada (12): Historie (5. část)

Publikováno: 11. 2. 2016 | rubrika: Japonská zahrada

[SERIÁL] Vydejte se s námi do světa japonských zahrad. Ve dvanáctém dílu tohoto seriálu ještě naposledy zůstaneme v historii japonských zahrad.

Období Edo

Léta období Edo se nesou ve znamení uzavření Japonska cizincům. Můžeme se zde setkat se zcela novým prvkem nesoucím označení sukija-zukuri, což v překladu může znamenat vytvoření architektury pomocí vybraného a elegantního vkusu. Budovy byly postaveny ve velice jednoduchém stylu a otevřené vůči zahradám. Ty se tak zdály být součástí staveb.

Ať již se člověk pohyboval uvnitř nebo venku, vždy získával pocit, že je součástí přírody. Zahrady byly celkově mnohem větší než v ostatních obdobích. Patrně díky zákazu cestování můžeme v zahradách pozorovat prvky cizích zemí. Často se zde také nacházely imitace slavných scenérií – například hora Fudži nebo scény z legend.

Vznikaly také veřejné parky a svatyně u chrámů, zpravidla vytvářené na zakázku zámožným obchodníkům. Po zrušení zákazu cestování se tyto parky staly oblíbenou turistickou atrakcí.

Období Meidži

Toto období trvalo mezi lety 1868 až 1912. Mnoho soukromých zahrad bylo bohužel zničeno nebo opuštěno. Vlivem nového zákona se zahrady období Momojama a Edo proměnily na veřejné parky.

Moderní japonské zahrady

Druhá světová válka s sebou nesla změnu. Místo soukromých osob se zadavateli staly nejrůznější banky, hotely, univerzity a další podobné instituce. Začal se používat nový stavební materiál – beton. Mezi návrháře typicky patří absolventi architektonických škol. Příkladem moderní zahrady může být Awadži Jumebutai.