Okrasná zahrada (2): Historie okrasných zahrad

První zahrady vznikaly již ve Starověku

Přibližně okolo roku 7 700 před naším letopočtem vznikla nejstarší známá města a také první zahrady. V oblasti Přední Asie pochází úplně první zmínky o okrasných zahradách z období 4 000 let před naším letopočtem. Charakteristická pro ně byla zejména osová souměrnost a geometrické linie.

Ve starověkých zahradách bychom našli okrasné prvky v podobě záhonů, živých plotů, fontán, alejí, teras i soch. V oblasti Přední Asie se rovněž často objevoval motiv mytické rajské zahrady.

Zahrada je popsána i v mnoha významných literárních dílech. Jejímu popisu se věnuje například Homér ve své Odyssee. Zmiňuje zde keře, stromy, ovocné dřeviny, ale také vodní kašny.

John Claudius Loudon ve své publikaci o historii zahradnictví uvádí, že Římané si základy zahradničení osvojili od Řeků a Řekové od Peršanů. Zároveň můžeme říct, že zahrady v Asii měly velmi často náboženský charakter.

Jak vypadaly okrasné zahrady v Egyptě a Persii?

Egyptské zahrady se první zmínky dočkaly přibližně v roce 4 000 před naším letopočtem. V egyptských hrobech se nalezly obrazy nejrůznějších domů, paláců a chrámů, přičemž většina z nich právě okrasnou zahradou disponovala.

Součástí egyptských zahrad byl velmi často promyšlený zavlažovací systém a uprostřed zahrady se obvykle nacházel bazén. Jeho velikost se přitom odvíjela od zámožnosti majitele zahrady. Součástí byly kromě jiného také vodotrysky a stinná stromořadí. Charakteristické bylo obehnání zahrady vysokou zdí s jediným vchodem.

Vznik perských zahrad se odhaduje na období okolo 4 000 let před naším letopočtem. Perské zahrady mívaly typickou osovou linii, která byla vytvářena vodní nádrží nebo tokem. Peršané rovněž kladli velký důraz na fontány a rybníky v zahradách. Estetika v zahradě nabyla na významu především v období arabské okupace.

Antické zahrady podlehly vlivům ostatních

Antické zahrady byly velmi často používány jako obytné a v zahradách se i spávalo. Římané například velmi striktně rozlišovali zahrady na:

zeleninové,

užitkové,

rozsáhlé parky,

či malé městské zahrady.

Nejznámější městské zahrady se obvykle pyšnily pravidelnými tvary. Uprostřed většinou stála kašna nebo vodotrysk. Cesty uvnitř zahrady bývaly dlážděné a lemovaly je květinové záhony.

Ovocné dřeviny se v nich vyskytovaly pouze výjimečně. Zeleninová zahrada bývala součástí prakticky každého obydlí a o její stav se starala hospodyně. Výstavba parků pro veřejnost byla v této době výrazem politické prestiže a určitým způsobem politického boje.

Co vás čeká v příštím dílu

V dalším dílu tohoto seriálu se zaměříme na to, jak vypadaly okrasné zahrady ve středověku a renesanci.