Japonská zahrada (6): Konstrukční zásady (2. část)

Publikováno: 10. 8. 2015 | rubrika: Japonská zahrada

[SERIÁL] Vydejte se s námi do světa japonských zahrad. V šestém dílu tohoto seriálu se podíváme na druhou část konstrukčních zásad při tvorbě japonských zahrad.

V první části článku o konstrukčních zásadách japonských zahrad jsme si vyjmenovali Zásady pro založení a úpravy japonských zahrad. Někdy můžeme ale narazit na jiné tři základní konstrukční zásady. Jejich rozdíl tkví v tom, že tyto lze použít na tvorbu jakékoliv okrasné zahrady:

Stavba zahrady musí vždy vyhovovat zvolenému místu, nikdy ne naopak.

Prvky musí být umístěny v tomto pořadí – kameny, pak stromy, pak keře.

Základem je dodržování pravidla šin, gyo, a so (dokonalý, střední a přirozený). Jedná se o pravidlo správného používání pravidelných (architektonických) nebo nepravidelných (přírodních) prvků, případně kompromisu (čili na hranici mezi uvedenými).

Pravidlo Šin, gyo a so

Není žádnou výjimkou, že i vzájemně si velmi podobné zahrady jsou ve skutečnosti velmi odlišné, a to svým způsobem provedení. Nejjednodušší dělení je tak na formy jemné, střední a hrubé. V tomto případě jde však více o architektonickou nebo spíše rustikální úpravu. Dokonalý (architektonický) styl potkáme nejčastěji v chrámech a palácích, neformální styl je častější u selských chalup, horských chat a čajových zahrad.

Dalo by se tedy říci, že celkové provedení zahrady může mít dokonalou úpravu s hladkými liniemi, výraznou dokonalostí a zřetelnými kontrasty.

Další možností je přirozená úprava zahrady, kde vše na první pohled vypadá, že tvoří takto harmonický celek zcela náhodou, a jen s minimálním zásahem člověka.

Třetí variantou je zlatá střední cesta, čili přiměřená úměra mezi dokonalostí a nepravidelností. V japonských zahradách se můžeme setkat se všemi těmito variantami, a přitom na nás můžou působit třemi zcela odlišnými vizuálními vjemy.

Pravidlo Meigakure

Další konstrukční zásadou je Meigakure, neboli částečné zobrazení. Umělé prvky byly většinou upraveny do jedné linie, a to středem celé zahrady. Bohužel to mělo za následek dojem malého prostoru v zahradě. Proto vznikla technika částečného zobrazení, která měla za cíl zakrýt právě část pohledu na celek.

Zásada částečného zobrazení byla využívána také na průchody mezi budovami nebo na cesty v čajových zahradách. Ty byly totiž vedeny klikatě (cik-cak) a zásada částečného zobrazení tak umožňovala vnímání celku postupně jako sled na sebe postupně navazujících prvků právě při procházení zahradou.

Co vás čeká v dalším dílu

V dalším dílu se podíváme na filosofické zásady japonských zahrad.